Jak Mirek Návrat znásilnil liberalismus

Mirka Návrata osobně (zatím?) neznám a i přes lehce agresivnější titulek není mým cílem ho jakkoli urážet nebo zesměšňovat. Mirek napsal článek, ve kterém tvrdí, že zákaz kouření v restauracích je zcela liberální a v souladu s konceptem klasického liberalismu, ke kterému se na svém blogu hlásí. V tomto článku nebudu nijak řešit samotný zákaz kouření – ten je mi v podstatě ukradený – pokusím se však ukázat, že obhajoba tohoto zákona z pozic liberalismu (minimálně taková, jakou představuje Mirek) je velmi problematická a v posledku vykuchává liberalismus na dřeň.

Jen jedna poznámka na úvod – koncept liberalismu je až příliš bohatý, a nemohu vyloučit, že se naše texty minou prostě proto, že oba chápeme liberalismus jinak. Mirek však na blogu v sekci O mně zaštiťuje své názory “klasickým liberalismem”, což už je v jistém smyslu zúžení pole, a tedy větší šance, že si naše texty budou odpovídat. Pakliže v sobě skrývá klasický liberalismus i skulinky mně neznámé, kde se dá Mirkova pozice zakořenit, nechť je někdo – klidně i on sám – lépe představí.

Mirkův článek je zde – http://mireknavrat.cz/2017/05/31/zakaz-koureni-v-restauracich-je-zcela-liberalni/

S čím mám v článku největší problém

Klíč ke čtení Mirkova článku spočívá ve čtvrtém odstavci, který zní:

„Tehdy [před dvěma lety – pozn. mth] jsem si zákaz přál, ale nedokázal jsem ho politicko-filozoficky obhájit. Moje naštvanost na zakouřené podniky ale postoupila a asi mi v tom pomohla. Ono když jste ve vyspělé západní Evropě u našich německých sousedů, kde si myslíte, že je to zakázáno, a pak prší, nemáte u sebe deštník, rádi byste někam zašli, ale všechno je to zakouřené, tak vás to fakt naštve.“

Mirek zde v podstatě přiznává, že zaujal k danému problému stanovisko, které nebyl schopen kdysi relevantně obhájit. Stanovisko zůstalo, názor se nicméně změnil. Celé to tedy zavání snahou napasovat určitou ideologii na předem zastávaný postoj. Za tento dogmatický přístup, který sice zachovává jistou míru osobní konzistence, však platí Mirek až příliš vysokou cenu. Dle mého názoru by měl přiznat, že v tomto bodě prostě nezastává pozice klasického liberalismu, čímž by si ušetřil mnoho problémů a v nadsázce řečeno zachoval liberalismus při životě. Musel by pak vysvětlit jen jedinou otázku – proč být liberálem v jedné oblasti a ve druhé ne? Odpověď ale zase není tak složitá, když někdo není zarputilý dogmatik, jehož veškeré názory musí odpovídat určité politické ideologii.

Argumenty, kam se podíváš

Nyní k samotnému článku. Nebudu se věnovat všem argumentům, které Mirek předkládá. U mnoha z nich si je sám vědom jejich problematičnosti, navíc mi – jak jsem avizoval – nejde ani tak o samotné argumenty pro/proti zákazu kouření, jako o Mirkovu snahu obhájit zákaz kouření z pozice liberalismu.

Věnovat se tedy budu a) analogii s černochem a Student Agency; b) argumentu, že „trh to vyřeší sám“; a nakonec c) nejzásadnějšímu argumentu článku – zákaz kouření chrání svobodu nekuřáků.

Analogie s černochem ve Student Agency

Mirek se touto analogií snaží přiblížit svou distinkci mezi veřejným prostorem a prostorem veřejně přístupným. Ačkoli jde o zajímavou úvahu, přiznám se, že distinkci příliš nerozumím a asi bych ji potřeboval ještě více vysvětlit. Dokázal by Mirek uvést příklad veřejně nepřístupného prostoru, kde by například zákaz kouření, jak je obhájen argumentem c), nemusel platit?

K samotné analogii. Mirek ji popisuje takto:

„Dejme tomu, že by třeba žluté autobusy od Jančury byly kuřácké. Ty jsou soukromé, ale veřejně přístupné. To znamená, že si třeba nemůže říct, že nebude vozit černochy. Stejně jako nekuřáci by ale mohli jet autobusem jiné společnosti nebo prostě jít pěšky. Tolik k argumentu, že nás nikdo nenutí do kuřáckých hospod chodit.“

Tento příklad nepovažuji za relevantní. Jednoznačně souhlasím s tím, aby stát omezil soukromou společnost například tím, že bude vyžadovat, aby svou činností neporušovala základní lidská práva, ústavu a dokumenty tohoto typu (jinými slovy v Mirkově analogii chci, aby nemohla odmítnout zákazníka na základě barvy jeho kůže). Jenomže tento požadavek se nedá tak lehce přenést na požadavek, aby cestující během jízdy nedělali to a to. Někde to funguje (cestující by se třeba nemuseli během cesty zabíjet nebo okrádat), jinde ale nemusí (člověk, který si otevře česnekovou pomazánku, jistě bude nějakým způsobem omezovat své okolí, stejně tak člověk, kterému budou třeba silně zapáchat nohy). Jinými slovy – požadavek dodržování „základních“ požadavků (nediskriminovat na základě pohlaví, rasy atd.) není jednoduše rozšířitelný na tunu dalších požadavků.

Nabízí se reakce toho typu, že kouření v autobusu nejenom, že omezuje ostatní, ale i jim zdravotně škodí. Je sice pravdou, že kouření asi škodí více, než třeba zápach česnekové pomazánky, nepříjemné ale může být obojí (v případě česneku může zápach vést až k touze některých cestujících podělit se s ostatními o zkonzumovanou potravu J). Nejde mi ale nyní ani tak o to, abych poměřoval intenzitu různých smradů nebo činností, které ostatním znepříjemňují život. Chci jen poukázat na to, že kdybychom v Mirkově argumentaci (stát zakazuje diskriminovat na základě barvy kůže, tak proč by nemohl nařizovat i tohle a tamto) pokračovali dále, dostali bychom se možná k absurdním požadavkům, aby cestující nepojídali česnekové pokrmy, důkladně si před nástupem do autobusu omyli nohy, nezvraceli pod hrozbou pokuty atd.). S tím už by snad liberál mohl mít problém…

Trh to vyřeší sám

„Trh to vyřeší sám.“ Mantra všech liberálů. A mantra, která má smysl. Poukaz liberálů na fakt, že by situaci (nebo mnoho jiných situací) vyřešil trh sám, totiž neznamená, že by to trh vyřešil nejlépe sám, nebo že by samotný trh vyřešil problém v zájmu všech a brzy. Nikoli. Trh by to vyřešil sám tak, že by někde byly nekuřácké restaurace a jinde kuřácké. Vždy by existovali lidé, kteří jsou nespokojení s jednou či druhou variantou. Ale liberál v tomto bodě argumentuje tak, že je lepší mít takto ne-perfektní situaci, která odpovídá potřebám té konkrétní části populace, než přicházet se systémovým řešením, zásahem státu, který bude plodit další a další problémy. To rovněž neznamená, že by šlo ze strany liberalismu o uspokojivou odpověď!

Mějme příklad – panelák a jednu hospodu hned před ním. Z dvaceti rodin, které v paneláku bydlí, je jich devatenáct kuřáckých a jedna nekuřácká. Hospoda před panelákem je kuřácká. Kdyby někdo předhodil liberálovi, že nekuřácká rodina nemůže jít na oběd do kuřácké restaurace, liberál by měl správně pokrčit rameny. Trh to zde vyřešil sám – většina rodin je kuřáckých, mají zájem chodit do kuřácké hospody a menšina se v tomto případě musí podvolit, vařit si doma nebo jezdit jinam. Jistě nejde o perfektní stav – pro liberála je však přijatelnější, než kdyby stát nařídil, aby se hospoda stala nekuřáckou, kdyby vedle zřídil nekuřáckou hospodu a provozoval ji z veřejných peněz, či jinak zasáhl. Člověk, který by zde volal po „zásahu shůry“, jednoduše není klasickým liberálem. Ale to je v pořádku – socialistické, komunistické, konzervativní, anarchistické (…) řešení nabízí prostor pro různé formy zásahů. Nedává mi ale smysl tvrdit, že jsem liberál, když zřejmě nezastávám liberální pohled na věc.

Jakou a čí svobodu vlastně chránit?

A tím se dostávám k nejzásadnějšímu argumentu Mirkova článku. Zákaz kouření je liberální, jelikož chrání svobody nekuřáků. Mirek tak umně potlačuje námitku, že se stát snaží kuřáky vychovávat – nikoli, jednoduše řečeno, státu jsou kuřáci volní, jde mu ale o svobodu nekuřáků.

Takový argument sice zmíněnou námitku řeší dobře, vede ale k tomu, že vykuchá liberalismus až na dřeň, což koneckonců Mirkův článek – především ve svém závěru – zdařile prezentuje. K tomu ale později.

Argumentace tohoto typu by jistě dokázala ospravedlnit i systémové řešení obezity, jelikož obézní lidé více vyčerpávají peníze z prostředků veřejného zdravotnictví, čímž omezují svobodu ostatních. Bylo by tak zcela v pořádku, aby stát zavedl vyšší daně pro obézní lidi, zvýšil jejich příspěvek do fondu veřejného zdravotnictví, omezil fast-foody atd. Pravda, argumentační řetězec by byl v tomto případě o něco delší než v případě kouření, ale platil by dle mého názoru rovněž. Nešlo by nám v první řadě o vychovávání obézních lidí, ale o chránění svobod lidí neobézních.

A co lidé, kteří konzumují třeba uzeniny? Že ti svou činností nijak neohrožují druhé lidi? Ale kdež – takoví lidé přeci jsou náchylnější k různým (například střevním) onemocněním a jejich lékařská péče je tak nákladnější. Za jejich svobodu pochutnávat si utrácíme finanční prostředky, které bychom mohli použít pro stavbu školek či silnic (ano, schválně užívám takto pitomé příklady).

A co lidé, kteří provozují extrémní sporty? I u nich je riziko lékařských výloh mnohem vyšší, stejně jako případné částky na léčbu. A co lidé, kteří po městě jezdí automobilem, přičemž by bylo mnohem výhodnější z pohledu ostatních lidí, aby jezdili MHD? Takto zbytečně znečišťují ovzduší, spotřebovávají benzin/naftu atd., což v posledku omezuje (tu více tu méně) svobodu ostatních (minimálně v tom smyslu, že spotřebovávají zdroje, které by mohly být využity jinak/lépe/efektivněji/v zájmu většího množství lidí/…).

A nakonec možná příklad už trochu přitažený za vlasy, ale přeci jen. Co třeba lidé, kteří mají rádi luxus a dopřejí si auto za miliony, šperky v hodnotě stovek tisíc korun, kvalitní potraviny atd. v situaci, kdy značná část populace (ať už světové nebo té české) na takové věci peníze nemá a mnohdy sotva vyžije. Lidé, kteří mají velké finanční prostředky, je kumulují, čímž se jich nedostává více ostatním, v tomto smyslu tedy omezují jejich svobodu, dokonce ničí jejich zdraví, když musí nakupovat levnější potraviny atd.). Nebyl by Mirkův argument platný i ve všech těchto případech?

Znovu opakuji – řetězec mezičlánků by v mých případech byl jistě větší, ale pořád by – dle mého názoru – odpovídal Mirkově argumentaci. Tím neříkám, že představené argumenty zastávám nebo ne, pouze si nemyslím, že pokud by chtěl Mirek zůstat konzistentní, nedokázal by tyto argumenty odmítnout, musel by jim prostě přitakat, nebo uvést relevantní důvody, v čem se od jeho postoje liší.

V argumentu c) se tedy Mirek a klasický liberalismus jednoduše rozcházejí. Zatímco liberalismus by problémy, které jsem nastínil výše, nechal „jak jsou“ poukazem na to, že tu máme „přirozené“ mechanismy, které situaci – byť třeba ne perfektně – vyřeší (trh, nabídka a poptávka, lidská slušnost, morálka…), právě NEliberál by volal po systémovém řešení. A oba přístupy mají svá pro a proti.

Ještě k té systémovosti. Proč hospoda někde na vesnici, kde se každý večer slezou chlapi z dědiny, zapálí si a kecají o fotbale a práci, musí najednou vyhánět zákazníky na cigaretu ven, aby splnila požadavek kohosi, kdo v Praze volá po systémovém řešení? Ano, jistě takových hospod, kde kouří všichni, nebude mnoho, ale pravděpodobně takové budou. Jak by tento svůj systémový návrh z pozice liberalismu Mirek obhájil? Dle mého názoru to nejde.

Proč nezakázat kouření zcela?

Mirek nakonec – dle mého názoru nelogicky, což zdůrazním níže – dospívá k názoru, že stát by neměl kouření zakázat úplně, ale měl by jej nadále omezovat a odrazovat od něj kuřáky. Argumentuje poukazem na životní prostředí a na systém veřejného zdravotnictví.

Pokud jde o životní prostředí, problém jeho argumentace je, že je opět až příliš široká a dokázala by pojmout i mnoho příkladů, se kterými by snad měl i Mirek zásadnější problém. Mnoho naší činnosti zatěžuje životní prostředí a touha takové činnosti více zdanit či regulovat by mohla vést k problémům jako je neefektivita, nedostatek „něčeho“ (produktů, služeb…) atd.

Poukaz na systém veřejného zdravotního pojištění je problematický proto, že když už dělat rozdíly na základě nějakého chování, proč jít pouze po kuřácích, a ne po lidech, co žijí nezdravým životním stylem, zbytečně riskují např. extrémními sporty, jsou obézní atd. Nehledě na to, že určit, zda někdo kuřák je nebo není, by bylo systémově asi dost problematické. Co kuřák, který se rozhodl přestat – sníží se mu najednou částka pojistného? Jak prokázat, že je člověk kuřák? Co to vlastně znamená? Kolik cigaret musí dát denně/týdně/měsíčně, aby splňoval normu? A kdo onu normu určí?

Návrhy na zákaz kouření těhotným ženám nebo zákaz kouření v domácnostech s dětmi už jsou jen pověstnou třešničkou na dortu. Skutečně by Mirek-liberál souhlasil s tím, aby policie kontrolovala, zda rodiče s dětmi nekouří ve svých domovech? Měli by neposlušné rodiče policisté pokutovat? Jak? A co když rodiče kouří v místnosti k tomu určené, nějakým způsobem oddělené od zbytku domu, kde si hrají jejich ratolesti? Navrhoval by liberál, aby policisté alespoň překontrolovali, zda kouř skutečně nevniká i do dalších částí domu? A takto by se dalo pokračovat…

Mirek Návrat tak svým článkem znásilnil liberalismus. Stojí-li liberální ideologie na odporu k systémovým řešením, na snaze o přirozené společenské mechanismy, na tom, že „mnoho problémů nakonec nějak lidé vyřeší sami a nepotřebují k tomu paternalistický stát“, pak je Mirek s touto tradicí v rozporu. Měl by jednoduše říct, že v této problematice nezastává liberální pohled na věc, protože je podle něj nedostatečný. Pak by nikdo nemohl říct ani prd a celý tento článek by byl bezpředmětný. Mirek ale postuluje taková řešení, která jsou zcela v rozporu s liberalismem, tak jak jej alespoň značná část klasických liberálů chápe. To koneckonců ukazují i reakce na jeho článek, i veřejná debata mezi liberály, např. v rámci ODS.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s